O Bořím lese

Pohádka o uplynulém víkendu

Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami leželo v kraji vinné révy malé knížectví. V něm hospodařil kníže, který příliš nedbal na bezpečnost práce. A tak nebylo divu, že mu jednoho nepěkného dne přestala jít šťastná karta, a jeho fabrika vyletěla do povětří. Jak už to tak v psích pohádkách bývá, nešlo o jentak ledajakou fabriku: vyráběly se tu totiž pamlsky a pešíky! Milého vládce nenapadlo nic lepšího, než poprosit o pomoc při hledání svých poddaných psí záchranáře z jihu české země. Za odměnu jim slíbil pamlsků i pešíků co hrdlo ráčí a navrch ještě věnec buřtů k tomu.

Každý čtyřnožec, který měl šikovné tlapy, bystré slechy a prověřený čumák zrovna ve formě, skočil hned hbitě na plechového oře a s celou svou družinou přispěchal na pomoc. Věřte nevěřte, udatné hrdiny čekala práce za světla i za tmy. Hledalo se venku i uvnitř. Pátralo se po živých i mrtvých. Jak za sucha i deště, tak za tepla i zimy. Všichni hafani projevili mimořádnou šikovnost a odvahu, a tak ještě než sova odhoukala půlnoc, byli všichni poddaní úspěšně nalezeni, a sehraná psí parta si to natěšeně zamířila ke knížeti pro slíbené prémie.

Jenže ten jim mezitím u ohníčku všecky buřty spořádal. „Tak tohle jsme si nedomluvili!“ začala na něj psiska naštvaně blafat. „Ajaaaaaj! Šeredná obsese trápí mě: na co přijdu, to sežeru …“ omlouval se kníže, čímž okamžitě vzbudil mexickou vlnu soucitu začínající u Egouše a Kvíďáka, kteří začali ostatní tišit, protože dobře věděli, že po tak strašném činu bude kníže muset určitě dělat, že je hrozně hodnej. No a měli pravdu! „Udatní zachránci,“ pokračoval kníže, „za chrabrost nabízím Vám každý tuctový pamlsek a každý veletuctový pešík co vyjede z linky, kterou budu obnovovat z evropských dotací!“ povídá.

„Jooo, jooo, sliby se slibují a blázni se radují!“ zachechtali se Kajman se Zulíkem. „Víš ty co, knížepane?“ povídá Dejv, „Nech nás si zacvičit na svých eňo ňůňo překážkách ze zlata, stříbra i drahého kamení, přidej k tomu nějaké erární stravenky tuhle z té truhlice a budeme si kvit.“ Nato si návrh všichni odštěkali, s knížetem si plácli, do jednoho se vyřádili až jim jazyky na vestách nízko vyplazené visely a pamlsků do sytosti se namlsali. Nakonec se přes širé hory, doly, pláně a lesy do svých domovských pelechů šťastně vrátili. A jestli na další psí akci nevyrazili, tak ve svých peleších šťastně chrní až dodnes.

Zazvonil v pátrací rolničce zvonec a pohádky je konec! Teď už jen vyvenčit, podrbat zadek a spát: hezkou dobrou noc, milá štěňata!